Kázání P. Piťhy o Istanbulské úmluvě: nejlepší způsob, jak diskreditovat církev

Profesor mons. Piťha je osobností, které jsem měl důvod si velmi vážit, a to pro jeho významné působení na poli myšlení, teologie i vzdělávání. 

Obávám se, že svými nedávnými výroky o nadvládě homosexuálů a odebírání dětí na základě genderové ideologie, které pronesl na den sv. Václava ve Svatovítské katedrále, ze své úctyhodné dráhy zcela vybočil (záznam kázání zde - https://www.youtube.com/watch?v=aqIWkTPfnvk).

Prof. Piťha v prvé řadě kritizoval tzv. Istanbulskou úmluvu (Úmluva Rady Evropy o potírání násilí na ženách). Chápu, že s touto úmluvou mnozí nesouhlasí. Ačkoli jsem pro nulovou toleranci násilí na ženách a v zásadě vítám, že se toto téma dostalo na mezinárodní úroveň, nad některými pasážemi Istanbulské úmluvy mám také otazníky, např. požadavek na genderovou výchovu na školách, pokud by tato výchova byla uchopena příliš aktivisticky. Na druhou stranu je pravdou, že problematické pasáže úmluvy lze ošetřit v ratifikaci. Je možné přijmout jen část úmluvy, nebo úmluvu implementovat na národní úrovni tak, že nechtěné pasáže budou upozaděny, přičemž žádné sankce nehrozí, ani teoreticky. Takovou cestu zvolila řada zemí a já bych ji navrhovala i pro ČR.

Kněz Piťha ale v katedrále nehovořil o Istanbulské úmluvě věcně. Hovořil jako extrémista a z pozice slepého odmítání, která je u člověka jeho formátu více než překvapivá. A činil tak navíc za přítomnosti „šéfa“ kardinála Duky. Z toho vyplývá, že se nejednalo o poblázněné řeči jednoho kněze, ale stanovisko, za kterým stojí oficiální instance katolické církve v ČR.

Církev má usmiřovat, má vést osvětu, podporovat lásku a porozumění mezi lidmi. To činí papež František. Také by se místo řečí o homosexualismu měla zabývat svými skandály týkajícími se zneužívání dětí, které se v poslední době až příliš množí.

Církev musí nalézt modernější způsob přístupu k otázce rovnosti žen a můžu. V dnešní době už neuspěje se sloganem „Kinder, Küche, Kirche“. Ukazují to modernější postoje církve v západní Evropě. Naproti tomu v našem regionu má katolická církev momentálně výraznou tendenci k čím dál většímu konzervatismu a otevřeně podkopává pozice papeže Františka. Bohužel ji to velmi sbližuje s extrémní pravicí a proruskými silami, které u nás šíří dezinformace. To je cesta, kterou se naše církev nesmí ubírat, pokud má mít v naší společnosti nadále respekt.