Největší zlo: Hamás?

Se zaujetím jsem si přečetl článek našeho velvyslance v Izraeli a bývalého náměstka MZV, Tomáše Pojara, uveřejněný na serveru Ihned.cz http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-62491760-izrael-vs-hamas-3-0.

frontpagemag.com

Pan Pojar v něm hovoří v souvislosti s operací „Ochranné ostří“ namířené proti Pásmu Gazy o tom, že „čím více bude Hamás nyní vojensky oslaben, tím delší klid zbraní může následovat“. Dodává, že „v první řadě půjde o narůstající počet civilních obětí - na obou stranách“. Pokud jde o počty obětí, budiž připomenuto, že aktuální srovnání činí zhruba 100 ku 0 v neprospěch Gazy, přičemž minimálně několik desítek z oné stovky (jež stále narůstá) jsou čistě civilisté, včetně žen a dětí. Tento nepoměr samozřejmě velmi souvisí s technickými rozdíly ve zbraních a izraelským obranným systémem „Železná kopule“, ale to teď ponechme stranou.

Troufám si zcela nesouhlasit s tvrzením, že Hamás je třeba zničit, a vysvětlím proč. Ještě na jaře tohoto roku to vypadalo, že Hamás a Fatáh utvoří vládu, která konečně zaručí trochu lepší podmínky k životu v izolované Gaze plné frustrovaných mladých lidí bez perspektivy, i když tato vláda měla vážné porodní bolesti. Únosy a zabití židovských studentů a následné usmrcení palestinského chlapce, obě velmi politováníhodné události, vyvolaly rétorickou radikalizaci na obou stranách. A to bohužel v situaci, kdy si Hamás (právě v souvislosti s výše zmíněnou dohodou) ani premiér Netanjahu eskalaci v zásadě nepřáli. Bohužel, Hamás má na svém křídle těžko kontrolovatelné radikály, kteří v odpovědi na izraelské „demoliční“ vyšetřování únosů začali střílet na Izrael. Doposud není zřejmé, že únosy nařídilo vedení Hamásu. Izrael se logicky musel vůči raketám nějak bránit, ale určitě ne tak, aby při tom ve výsledku ve čtyřech dnech zabil desítky civilistů, včetně dětí. Izraelského premiéra na druhé straně tlačí jeho ultrapravicoví koaliční partneři k co nejtvrdšímu postupu, jenž jim zaručí úspěch v příštích volbách. Raison d´etre takové vlády zdá se tkví ve vedení otevřené války.

Pokud bude Hamás, který se v poslední době postupně a částečně deradikalizoval a za kterým už z různých důvodů nestojí Káhira, Teherán ani Damašek, oslaben nebo zcela zničen, Gaza se přemění v „druhé Somálsko“, kde budou vládnout ještě větší radikálové a které bude pro Izrael představovat ještě větší hrozbu. Hamás v poslední době v Gaze hrál roli spíše správce a policajta, než že by se zabýval zničením Izraele, a tento světlý moment v jeho dějinách se podařilo nyní zničit a zatlačit Hamás do kouta, ze kterého začal zase kousat. Možná právě o to jde v Izraeli těm, kteří potřebují co nejvíce utlumit mezinárodní kritiku vůči pokračujícímu nelegálnímu osidlování Západního břehu. Ti zřejmě Hamás potřebují jako to zlo, co Izrael ohrožuje a dává jim tudíž legitimitu k čemukoli, včetně postupného okrajování demokratického a sekulárního charakteru izraelského státu. A část českých diplomatů jim k tomu bohužel přitakává a zapomíná na to, že mají hájit zájmy Prahy a ne Jeruzaléma. V souvislosti s výše uvedeným začínám mít vážné obavy o budoucnost Izraele v jeho dnešní podobě. Rozdíl je ale ten, že hrozba není toliko vnější (Palestinci a okolní státy), ale vnitřní, a to v podobě nacionalisticko-náboženského a šovinistického jedu, který izraelskou společnost vnitřně otravuje a Izrael postupně přetváří na apartheidní stát. Myslím, že se otcové zakladatelé sionismu musí otáčet v hrobě.