Čínský stranický deník: Západní demokracie je past

Dne 9. června 2014 vyšel v hlavním médiu Komunistické strany Číny, Lidovém deníku, (Žen-min ž´-pao), komentář, který okamžitě upoutal světovou pozornost, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, názory vypouštěné do světa prostřednictvím Lidového deníku vždy odrážely mínění nejvyšších představitelů KSČ (myšleno Číny) a oznamovaly Číně a světu příští linii strany (např. editorial z dubna 1989 naznačoval silové řešení protestů na náměstí Nebeského klidu). Za druhé, obsah tohoto konkrétního komentáře jistě stojí za pozornost, mimo jiné právě v souvislosti s 25. výročím výše zmíněných událostí, ač na ně v textu chybí přímý odkaz. Jelikož světová média vesměs nabídla pouze výtažek z tohoto důležitého textu, rozhodl jsem se jej přeložit z čínštiny a dát českému čtenáři k dispozici v ucelené podobě. Mým cílem není šířit čínskou propagandu, ale zprostředkovat uvažování nejmocnější strany světa, které může leccos napovídat. Pro zájemce, plné znění článku v čínštině je k dispozici zde: http://paper.people.com.cn/rmrb/html/2014-06/09/nw.D110000renmrb_20140609_3-04.htm

Nové sídlo Lidového deníku v Pekingu si vysloužilo povést jedné z nejbizarnějších budov.brushduck.com

Buďme ostražití před pastí západní demokracie!

Ukrajinská krize ještě neskončila a politická situace v Thajsku je ještě více zamotaná. Je smutné sledovat, jak se v posledních několika měsících – od Kyjeva až po Bangkok – politika dělá na ulici a na náměstích, přičemž dochází ke konfliktům. Mnoho lidí je zapleteno do politického vření, ale ani nutně neví proč; na první pohled se zdá, že proces změn se završil, konec nepokojů je však v nedohlednu.

Netřeba dodávat, že to, jak se vyvine politická situace na Ukrajině a v Thajsku, je čistě vnitřní záležitostí těchto zemí. Jako přátelsky naladěná země se můžeme pouze modlit a doufat, že se jejich země co nejdříve stabilizují, což by obyčejným lidem umožnilo navrátit se k poklidnému životu.

Po několik měsíců se smíšenými pocity nasloucháme tomu, že tento vývoj je třeba chápat jako „lekci západní demokracie. Již sovětský představitel Nikolaj Ryžkov ve své knize „Sovětská tragédie“ označil západní demokracii za past. O mnoho let později s hořkostí dodává: „Lidé konečně pochopili, že je první původní prodemokratická klika nestydatě podvedla. Tato banda kdysi lidem slibovala, že se vše rychle změní k lepšímu a vše bude jako v ráji. Nebylo to však nic jiného než nasazování růžových brýlí a mazání medu kolem pusy a tato iluze se brzy rozplynula jak pára nad hrncem.“

Podíváme-li se o několik let dozadu, uvidíme, že v některých zemích došlo k „revolucím různých barev“; mrazí mě v zádech, když ale vidím, jak tyto revoluce lapají po dechu a lidé v nich zapojení naříkají. Nemohu si pomoci, ale musím dodat, že my jsme si naštěstí uchovali socialismus s čínskými rysy. Jak bychom mohli jinak žít v takovém míru a prosperitě?

Odkud brát inspiraci?

Když budeme napodobovat extrémy „západní demokracie“, velmi pravděpodobně to skončí katastrofou. Demokracie je dobrá věc, ale pro různé země si žádá různé formy. Ani americká či britská demokracie nejsou zcela totožné. Členové Horní komory Britského parlamentu jsou stále příslušníky rodové aristokracie. To je například pro Číňany zcela nepředstavitelné. Důležitější ale je zdůraznit, že ve vztahu k americké a západní demokracii neexistují žádné objektivní standardy.

Pokud přijetí demokracie znamená podřídit se americkým a západním zájmům a přijmout jejich vidění světa, tak to jistě není demokratické. Od západní Asie (Blízkého východu, pozn. překl.) až po severní Afriku mnoho zemí propadlo šílenství ze západní demokracie, ale místo, aby dosáhly štěstí a stability, čelí nenapravitelným rozkolům a trvajícím vnitřním bojům. To ukazuje, že bez ohledu na základní podmínky v dané zemi a kulturní rozdílnosti, napodobování západního zřízení, na které daná země není vůbec přizpůsobena, může nakonec vést k destruktivním účinkům. Také se v mnoha případech ukazuje, že tzv. demokratické hodnoty v některých zemích znamenají jen „velký klacek“ (odkaz na americkou politiku velkého klacku ze začátku 20. století, pozn. překl.), hegemonii a uplatňování nového typu intervencionismu.

Pouliční politika často vede k vnitřním nepokojům, nebo dokonce občanským válkám. Od Blízkého východu, přes severní Afriku, Ukrajinu až po Thajsko vedlo zavádění západní demokracie na scestí – pouliční politika, shromáždění a pochody vyeskalovaly v ozbrojené konflikty. V pozadí tohoto pouličního dění totiž tahají za nitky západní a americké síly. Demonstrace ale budou trvat tak dlouho, dokud budou různé síly přiživovat politickou nespokojenost.

Logika je jasná: čím je vřava větší, tím lépe, čím je konflikt intenzivnější, tím lépe. V situaci politických nepokojů, kdy jsou důvěřiví a čestní lidé zneužíváni politiky, je těžké zachovat si rozum, ústavnost, právo a pořádek a hrozí, že nakonec nezůstane kámen na kameni. Pouliční politika je bez ohledu na to, čeho chce dosáhnout a jaké má důvody, vždy škodlivá a jenom vede k ještě větší katastrofě.

Také krajní politika založená na volbách se velmi snadno může stát hříčkou manipulace ze strany politiků. Volby jsou jednou z možností, jak dosáhnout demokracie, přičemž jejich původním záměrem je v co největší míře zohlednit veřejné mínění a nechat lidi si vybrat. Nicméně některé západní demokracie se postupně odchýlily od původního smyslu voleb. Na jedné straně dochází k tomu, že se politici v kampaních chovají populisticky a slibují lepší zítřky, ale ve skutečnosti na plnění těchto slibů nikdy nedojde. Po volbách se na ně zkrátka zapomene. Na druhou stranu, někteří politici se za účelem vyhrát volby uchylují k vypočítavosti či nečestným praktikám, zasévají sváry, nebo dokonce s volbami manipulují. Jednají vůbec v zájmu lidu, nebo jen pro svůj vlastní prospěch? Tato otázka je zásadním problémem západní politiky založené na volbách a není možné se jí vyhnout.

Kvalitní informace lidem přináší velké výhody, což je možné doložit mnoha příklady. Díky nim můžeme pochopit složitou podstatu západní demokracie. Podobně jako u Tengových reforem, při kterých se Čína začala otevírat, se někteří lidé opět domnívají, že by čínský lid mohl podlehnout kouzlu demokracie. Bohužel by to ale nebylo ku prospěchu. Lidé vidí poučení z vývoje své země, ale hlavními kritérii, která určují, zda je ten či onen politický model vhodný pro zájmy čínského lidu, jsou rozvoj a stabilita. Proto musíme být navýsost ostražití vůči pasti západní demokracie a pokračovat v reformách a otevírání se světu a nadále rozvíjet unikátní čínský politický model. Pak nikdo nebude moci zastavit mírový vzestup Číny.

Mi Bohua (senior editor)